INDIE V. - umění severozápadu: Paňdžáb, Rádžastán a Gudžarát

středa 5.2.

odlet z Prahy v 15:30 hodin, sraz účastníků ve 14:00 hod. na letišti V. Havla v Praze (spojovací chodba mezi Terminály 1 a 2, pult pro cestovní kanceláře vedle vchodu „J“)

čtvrtek 6.2.

přílet do DILLÍ v 08:55 hod. m.č., odjezd do Čandigarhu ve státě Paňdžáb (Pětiříčí); cestou krátká zastávka v Kurukšétře - místo mytické bitvy mezi Pánduovci a Kuruovci ze staroindického eposu Mahabhárata (areál jezera Brahma Sarovar) ČANDIGARH správní středisko států Harijana a Paňdžáb, vybudované „na zelené louce“ pod jihozápadními hřebeny himálajského podhůří Siválik (rozdělením britské Indie r. 1947 zůstalo hlavní město Paňdžábu Láhaur v Pakistánu) podle projektu arch. Le Corbusiera (spoluautor Pierre Jeanneret, spolupráce Jane Dry a Maxwell Fry, projekty 1951-58, realizace 1951-65) v rovnoběžných sektorech o identickém rozměru 1200x800 m (původně 74 sektorů) s rovnoběžnou sítí ulic orientovanou atypicky severovýchod-jihozápad (kolektivní zápis v seznamu UNESCO); v sektoru 1 je tzv. Kapitol s typickými stavbami Corbusierova pozdního období, tj. principy meziválečného funkcionalismu obohacené zaoblenými tvary betonových skořepin, využitím pohledového betonu, rastry betonových voštin jako slunečních clon ad. (budovy Justičního paláce s vysokými sloupy ve třech barvách na průčelí, Sekretariát ve tvaru položeného mrakodrapu délky 254 m, Parlament se sněmovním sálem ve věži, skulptura Ruka, Věž stínů, inspirace mughalskými audienčními síněmi i hvězdárnami Jantar Mantar); okružní prohlídka, Muzeum a galerie umění (arch. Le Corbusier, přelom 50. a 60. let) v sektoru 10 s významnou sbírkou gandhárské plastiky a maleb miniatur „horských“ oblastí (styl Pahari); obchodní centrum města v sektoru 17; ubytování

pátek 7.2.

ČANDIGARH cesta severem státu Paňdžáb s přejezdem dvou z pěti himalájských řek tekoucích do Indu (Satladž a Bjás) AMRITSAR centrum sikhského náboženství založené r. 1577 v pořadí čtvrtým z 10 sikhských guruů Rám Dásem; nejposvátnější sikhský Zlatý chrám (1589-1601, areál poškozen a upravován po vpádu Afghánce Abdálího r. 1761 do Indie, nejnověji po vojenských operacích proti sikhským separatistům r. 1984, architektonicky syntéza hinduistického a islámského slohu), severní brána Daršaní Darvaza s hodinovou věží a muzeem dějin sikhismu, posvátná čtvercová nádrž Amrit Sarovar (150x150 m s chodníkem pro rituální obcházení), na západní straně nádrže sídlo nejvyšší sikhské rady Akal Tacht, brána Daršaní Deorhí (stříbrné tepané dveře) pokračující mostem pro poutníky do hlavního třípodlažního chrámu Hari Mandir uprostřed nádrže (celodenně se zde předčítá ze sikhské svaté knihy Granth Sahib, budova bohatě zdobená inkrustací pietra dura a zlacením, v poschodí Zrcadlový sál Šišmahal, kopule pozlaceny 100 kg zlata r. 1830); v areálu další svatyně a jídelna zdarma pro všechny příchozí; Džallianvala Bágh památník na místě tzv. Amritsarského masakru (13.4.1919), při němž britské jednotky postřílely stovky pokojných demonstrantů hnutí Satjagraha (viz multi-oskarový film Gándhí R. Attenborougha z r. 1982); transfer na letiště, let Amritsar-Džajpur (20:55 - 22:10 hod.) DŽAJPUR transfer do hotelu, ubytování

sobota 8.2.

DŽAJPUR „růžové město“, hlavní město státu RÁDŽASTÁN, založeno r. 1727 jako nové sídlo hinduistické dynastie Kačhvahů; krátká zastávka u Hawa Mahal (r. 1799, slavná růžová fasáda harému paláce prolamovaná desítkami balkonů a arkýřových oken); přejezd kolem umělého jezera Man Sagar s „Vodním palácem“ AMBER starší hlavní město Kačhvahů s rozsáhlými fortifikacemi po okolních kopcích; vyjížďka na citadelu na slonech, rozsáhlá palácová pevnost podélného půdorysu (1592-1727, společný zápis UNESCO), hinduistický chrám Šíla Déví (stříbrné tepané dveře); sloupový sál veřejných audiencí Diwan-i-Am, dekorativní brána Ganéš Pol, nádvoří s geometrickou zahradou Aram Bagh se síní soukromých audiencí Džas Mandir a protilehlými arkádami Sukh Niwas s výklenky ve tvaru váziček, nádvoří ženské části paláce s hudebním a tanečním pavilonem Baradari; vyhlídka na jezero Máota se šafránovou zahradou Kesar Kjarí Bágh a pevnost Džajgarh na opačné straně; DŽAJPUR městský maharádžův palácový areál City Palace Museum (od r. 1727) s řadou nádvoří: palác Mubarak Mahal (expozice oděvů a textílií), mramorová brána Rádžendra Pól (plastiky slonů), růžové nádvoří - soukromá audienční síň Diwan-i-Khas (obří nádoby ze stříbra); slavnostní síň Diwan-i-Am s maharádžovým trůnem, Nádvoří milenců Pritam Čouk (čtyři dekorativní portály ročních období), zbrojnice (výborné exponáty chladných i palných zbraní); hvězdárna Jantar Mantar (památka UNESCO) vybudovaná maharádžou Sawai Džaj Singhem II. (1728-34, řada obřích astronomických přístrojů různého typu pro vizuální pozorování oblohy, poloh nebeských těles a měření času, mj. největší sluneční hodiny na světě); hlavní obchodní třída starého města Tripolia Bazaar

neděle 9.2.

DŽAJPUR přejezd do ADŽMÉR hlavní město vládců poslední hinduistické dynastie Čauhánů v oblasti (973-1192), kteří ve 12. st. ovládli i Dillí; vstup pěšky branami do rušných ulic starého města; Dargah nejdůležitější muslimské poutní místo v Indii se středobodem v mauzoleu súfijského světce afghánského původu Moínuddína Čištího (1142-1236) jednoho z největších islámských mystiků, zakladatele indického řádu čištíja: mauzoleum s kopulí v mughalské úpravě obložené bílým mramorem za císaře Akbara (16. st.) a odděleným přístupem pro muže a ženy; v areálu bazar, železné kotle na milodary (a vaření kaše při oslavách výročí M. Čištího), dvě mešity (Akbarova a Šahdžahánova); Adhai din-ka džompra nejstarší mešita v Indii iniciovaná afghánským nájezdníkem Kutb-ud-dín Aibakem, zakladatelem dillíského sultanátu (r. 1192 - stejný rok a stejný styl jako známá Aibakova mešita v Kutb Minar v Dillí) využívající vysoké sloupy 20-30 starších hinduistických chrámů na místě sanskrtské školy z r. 1153: dochováno 70 sloupů, zaklenutí nepravými klenbami, z doby dillíského sultána Iltutmiše (r. 1213) průčelní - reliéfně zdobená stěna se sedmi lomenými oblouky (z toho čtyři oblouky vroubkované - poprvé v Indii); mughalské pavilony na nábřeží jezera Ana Sagar; přejezd přes hřeben Hadích hor do Puškaru PUŠKAR ubytování; městečko kolem posvátného Puškarského jezera (484 m n. m.), zmiňované už v eposech Mahabhárata a Rámajána s významnou tradicí kultu Brahmy, stvořitele světa; krátká prohlídka Brahmova chrámu (zal. ve 14. st., dnešní stav 18. st.) a nábřežních stupňů posvátného jezera pro rituální koupel (ghátů)

pondělí 10.2.

PUŠKAR delší přejezd do Čittóru ČITTÓRGARH starodávný typ výšinné/horské pevnosti (giri durga) na ploché vyvýšenině, rozloha 300 ha, sídlo vládců království Mewar dynastie Sisódijů v letech 1326-1568 (společný zápis UNESCO): výjezd sedmi branami (15. st.), palác Rány Kumbhy (vládl 1433-68), možná nejstarší dochovaný rádžpútský palác s početnými džarokami na severním průčelí; višnuistický chrám Kumbha Šjám (Varaha Temple, r. 1448) s šikharou, chrám mewarské královny a básnířky Mirabai (r. 1440); úchvatná devítipatrová pískovcová Věž vítězství (Vidžaj Stambh, 1458-68, v. 36 metrů,  bohatá figurální výzdoba), v západní hradbě zapuštěná vodní nádrž Gomukh s podzemním pramenem (prýštící z vytesané kravské hlavy); na východní straně pevnosti Věž slávy (Kirti Stambh, konec 12. st. nebo 1. polovina 13. st., v. 22 metrů,  džinistická figurální výzdoba), chrám džinistické sekty digambarů („odděných vzduchem”) UDAJPUR sídelní město dynastie Sisódijů zal. v r. 1559 nazývané „Město jezer” nebo „Benátky východu”; Džagdíš Mandir hlavní městský chrám (r. 1651) zasvěcený Višnuově inkarnace Džaganáthovi (socha z černého kamene uvnitř), dva kamenní sloni a bronzový Višnuův orel Garuda před chrámem (figurální výzdoba exteriéru i vnitřku); z nábřeží Gangaur ghát vyhlídka na umělé jezero Pičola (r. 1362, plocha 4x3 km); večer možnost návštěvy každodenního folklorního programu hudby a tance v paláci Bagore-ki-Haveli (18. st.)

úterý 11.2.

UDAJPUR na východním břehu jezera Pičola mahárádžův Městský palác (zal. r. 1568, největší palácový komplex v Radžastánu, v řadě podél nábřeží čtyři paláce, z toho Šambhu Niwas je rezidencí maharádžovy rodiny a další dva paláce jsou luxusními hotely z přelomu 19. a 20. st.): brány Badi Pol (r. 1600) a Tripolia se třemi průchody (1713-25), City Palace Museum (fasáda dl. 245 m, v. 30 m), Ganéšova brána, uvnitř paláce bludiště chodbiček, nádvoří a schodišť ke zmatení nepřátel, několik palácových částí ze 17. st. (mj. Čandra Mahal z r. 1620, Badi Mahal z r. 1699 s vysutou zahradou 27 metrů nad okolním městem, Dilkhuša Mahal z r. 1620 se “skleněnou věžičkou” Kanč Burdž), proslulé Paví nádvoří (Mor Čouk, 19. st., nádherné mozaiky pávů); vyhlídka na nedaleký ostrovní palác Džag Niwas v jezeře Pičola z let 1743-46 (dnes slavný luxusní hotel) RANAKPUR skvostný džinistický chrám Čaumukha (Chrám čtyř tváří) v zalesněném údolí pohoří Arávalí (1439-1500 z bílého mramoru na vysokém soklu v půdorysu rovnoramenného kříže ve čtverci 68x68 m, v interiéru 29 sálů-mandap nesených 1444 zdobenými sloupy), uprostřed třípatrová hlavní svatyně se čtyřbokým oltářem Adinátha (prvního z 24 džinistických světců - tírthankarů) sedícího na 4 trůnech, na obvodu desítky kaplí zastřešených identickou malou věží typu šikhara, obdivuhodná kamenosochařská práce s figurálními i rostlinnými motivy na sloupech a v podhledech nepravých kleneb; delší přejezd do Džodhpuru DŽODHPUR nocleh

středa 12.2.

DŽODHPUR „modré město“, hlavní město království Marwar v letech 1459-1949, dnes po Džajpuru druhé největší město Rádžastánu Mehrangarh nejvýstavnější radžastánská palácová pevnost (zal. 1459-60) na skalním výchozu 125 metrů nad městem, sídlo vládců dynastie Rathórů, hradby místy 21 metrů silné a 36 metrů vysoké, 7 vstupních bran vč. Železné brány (Lohapol, r. 1843, otisky dlaní královských vdov, které podstoupily smrt upálením), pískovcové paláce (pol. 17.- pol. 19. st., bohatě plasticky zdobené vysoké fasády s typickými radžastánskými prvky - např. oblouková stříška nad okny se špicemi protaženými směrem dolů) kolem trůnního nádvoří Šringar Čauk; expozice nosítek na slona a palankýnů, zbrojnice Silah Khana, sál veřejných audiencí krále Phúl Mahal (Květinový palác, 1730-50, nádherný zlacený kazetový strop, obrázky vládců v medailonech), Moti Mahal (Perlový palác, 1581-95, sál soukromých audiencí a zrcátkový strop); na hradebních baštách stará děla, palác Čokelao v zapuštěné zahradě s vlastní hradbou, vodní nádrže ve skále, vyhlídka na město a vzdálený mahárádžův palác Umaid Bhavan (1929-43, arch. W. H. Lanchester, nyní luxusní hotel); Džasvant Thada (19. st.) mramorové kenotafy členů mahárádžovy rodiny dynastie Rathórů z 2. poloviny 19. st. MOUNT ABU ubytování

čtvrtek 13.2.

MOUNT ABU dnes rekreační oblast mírnějšího klimatu („horská stanice“) na hřebenu Arbuda pohoří Arávalí s centrem u jezera Nakki (1155 m n. m.) Dilwara areál nádherných džinistických chrámů z bílého mramoru (zákaz fotografování v interiérech): Vimalův chrám (Vimal Vasahi, r. 1031) premiéra krále Bhímy z dynastie Sólankí (početné sloupy propojené zvlněnými oblouky a povrchy zdobenými úchvatným mramorovým krajkovím - jemným tak, že mramor místy prosvítá, fantasticky dekorované podhledy s figurami tanečnic a hudebnic); kolem nádvoří 52 nik či kaplí (zastřešené identickou malou věží šikharou) se sedícími tírthankary; Tejpalův chrám (Luna Vasahi, 1230-31, krásná sochařská výzdoba, v hlavní síni v podhledu nepravé klenby unikátní visutý monolitický svorník ve tvaru lotosu), kolem nádvoří 72 nik se sedícími tírthankary, ostatní chrámy z 15. st.; Ačalgarh posvátný rybník se sochami tří buvolů vážícími se ke staré bráhmanské legendě, šivaistický chrám Ačaléšvar Mahadev (r. 1421,  4tunový býk Nandi z kovové slitiny); Guru Šikhar nejvyšší bod Rádžastánu (1721 m n. m.) výstup po schodišti na poutní horu s řadou chrámků, vyhlídkou a blízkou astronomickou observatoří univerzity v Ahmedabádu (teleskop v infračerveném oboru spektra) AHMEDABÁD ubytování

pátek 14.2.

AHMEDABÁD volný program; fakultativní výlet č. 2: PATAN v letech 940-1244 pod jménam Anhilvara hlavní město hinduistické dynastie Sólankí, vládců severního Gudžarátu (zv. též Čaulukyjové z Gudžarátu) na břehu řeky Sarasvatí; Ranní-ki-vav pískovcová stupňová studna („Královnina studna“, kol. r. 1065, památka UNESCO) objevená a vykopaná z říčních nánosů až v 80. letech 20. st. ve výborném stavu zachovalosti, de facto podzemní „chrám vody“ až do hloubky 27 metrů (7 podlaží) se sloupovím, schodištěm, galeriemi a pavilony, přebohatá figurální i ornamentální výzdoba (kolem 800 plastik hinduistických božstev, ornamenty sloupů a krakorců); skvostná galerie 10 avatárů boha Višnu MODHERA Sluneční chrám nejstarší svatyně dynastie Sólankí (1026-27, zasvěcený védskému bohu Slunce Súrjovi, v přesné orientaci východ-západ), Surya Kund posvátná vodní nádrž v 5podlažním uspořádání s nárožními i středovými chrámky se šikharami; před vchodem do chrámu zdobené pilíře vstupní brány (tórany), shromažďovací síň s 52 sloupy (reliéfy s motivy ze staroindických eposů), hlavní chrámová budova (12 vyobrazení boha Súrji v jednotlivých měsících roku) GÁNDHÍNAGAR nově vybudované hlavní město svazového státu Gudžarát (od r. 1970) Adaladž Vav stupňová studna (r. 1499, pětipodlažní se 4 hypostylovými pavilony,  reliéfní výzdoba květin, ptáků a ryb, krakorce typu “sloní choboty”), nádrž pro rituální koupel a hlavní šachta (nahoře s rampou na výtah vody) AHMEDABÁD

sobota 15.2.

AHMEDABÁD hlavní město gudžarátského sultanátu mezi léty 1407-1573, dodnes hlavní metropole státu GUDŽARÁT Historické centrum z období sultanátu (památka UNESCO): mešita Siddi Sajjida (r. 1573, dvě polokruhová mramorová okna s prořezaným rostlinným a stromovým dekorem), trojdílná brána Tin Darvaza (r. 1415), rozlehlá mešita Džamí (r. 1423, nádvoří 75x66 m, modlitebna s 15 kopulemi a 260 sloupy), mauzoleum zakladatele sultanátu Ahmad Šáha I. a jeho manželek (r. 1442), půvabná mešita Rání Siprí „Klenot mezi mešitami” (r. 1514); textilní Muzeum Kalika v historickém kupeckém domě (haveli) - významné exponáty ze 17. -19. st.; stupňová studna Dáda Harír vav (r. 1500, ornamentální dekorace); Sídlo Svazu přádelen bavlny (arch. Le Corbusier, spolupráce Balkrishna Doshi, r. 1954) orientované podle převládajících větrů, východní a západní fasáda z pohledového betonu (ostatní z neomítaných cihel), sluneční clony z betonové voštiny; Městské muzeum (arch. Le Corbusier a B. Doshi, 1954-59) hranol na čtvercovém půdorysu 50x50 metrů vyzdvižen na rastr pilotů 7x7 metru, fasáda v kombinaci beton-cihla, vnitřní atrium s přesahující střechou podepřenou sloupy přes výšku všech podlaží, vchodem po dvouramenné rampě, nedokončená myšlenka střešních zahrad s bazény; volný program, večeře v restauraci, transfer na letiště  

neděle 16.2.

AHMEDABÁD odlet do Prahy (via Dubaj) v 04:25 hod., přílet do Prahy ve 12:40 hodin

Fakultativní výlet č. 1 před zájezdem: FATHEPUR SIKRI - AGRA - TÁDŽ MAHAL

pondělí 3.2.

odlet z Prahy v 15:30 hodin, sraz účastníků ve 14:00 hod. na letišti V. Havla v Praze (spojovací chodba mezi Terminály 1 a 2, pult pro cestovní kanceláře vedle vchodu „J“)

úterý 4.2.

ráno přílet do DILLÍ v 08:55 hod. m.č.; delší přejezd do FATEHPUR SIKRÍ (památka UNESCO) snaha o ideální město podle synkretické filozofie císaře Akbara (1571-84, opuštěno r. 1605), vše vytvořeno z červeného pískovce: Diwan-i-Am nádvoří veřejných audiencí s ambity; Diwan-i-Khas čtvercová síň soukromých audiencí, unikátní centrální pilíř nesoucí platformu pro císaře a čtyři můstky, Anup Talao ornamentální čtvercová nádrž s centrální platformou a čtyřmi můstky, Dům turecké sultánky s opulentní reliéfní výzdobou, Pachisi Court (nádvoří uspořádané jako velká hrací plocha stolní hry), palác Panč Mahal (pět sloupových podlaží, v „ženské zóně“ císařova města), palác Džódh Bai s nádvořím, Palác křesťanské manželky (Zlatý dům), zdobný Birbalův dům a arkádové nádvoří Dolní Haramsara; Mešita Džámí patří mezi tři největší mughalské mešity: jižní monumentální brána Buland Darwaza, rozlehlé arkádové nádvoří 130x120 m, modlitebna s důmyslným architektonickým rytmem, hrobka Šejcha Salima Čištího v nádvoří (r. 1570, skvostné vyřezávané mříže a krakorce z bílého mramoru) AGRA nejvýchodnější centrum vlády mughalského císařství (Láhaur, Dillí, Agra); Itmad ud Dhaula mauzoleum s nárožními věžemi v areálu zahrady perského typu „čtyři zahrady“ (čárbágh) na břehu řeky Jamuny (r. 1622-28), první výhradně mramorová mughalská stavba s bohatými inkrustacemi polodrahokamy, vývojový předstupeň Tádž Mahalu; ubytování

středa 5.2.

AGRA Tádž Mahal (památka UNESCO) nejslavnější indická stavba, div světa, postavený mughalským císařem Šáhdžahánem jako mauzoleum jeho manželky Mumtaz Mahal v letech 1631-53 (perský arch. Isa Chán s pomocí 20 000 řemeslníků z mnoha zemí), vysoké zdi a brána ohraničují čtverec hlavního prostoru rozděleného po vzoru perských zahrad vodními kanály na kvadranty (čárbágh), na platformě hlavní stavba mauzolea z bílého mramoru v dokonalých harmonických proporcích kopulí a čtyř minaretů, skvostná výzdoba reliéfní řezbou rostlinných motivů a inkrustací pietra dura v arabeskách a citátech z koránu po celé ploše fasády i uvnitř stavby, v interiéru kenotafy císařských manželů s prolamovanými přepážkami z mramoru; Červená pevnost (památka UNESCO) od r. 1565, původně zamýšlena jako vojenská pevnost, později sídlo dvora mughalských císařů; hradby - 2,5 km dlouhé, výška přes 20 m, místy zdvojené; jižní brána Amar Singh (pojmenována po maharádžovi z Džódhpuru), Džahangírův palác (směsice stylů z doby Akbarovy, 2. pol. 16. st.), vyhlídky na Tádž Mahal a řeku Jamunu, mramorové stavby z doby Šáhdžahána: Khas Mahal soukromý císařský palác u zahrady Anguri Bagh, palác harému Šiš Mahal; Diwan-i-Khas (síň soukromých audiencí), oktogonální pavilon Musamman Burdž (1631-40), privátní Mešita drahokamů a Perlová mešita, Diwan-i-Am (síň veřejných audiencí);  návrat do DILLÍ ubytování

čtvrtek 6.2.

DILLÍ připojení ke společnému programu…